Terinky deníček

AHOJTE!

Mám nový leč ne moc příjemný zážitek. V sobotu šel  Pepa (paničky bratr)venčit mě a mýho kámoše Jimmyho. My jsme vždycky rozjařený a šťastný, že jdeme ven. A taky se předháníme, kdo z nás bude dříve na louce - a samo že jsem to vždycky já ;).

No a tak jsme se připravovali na závod plni napětí.......dveře se otvírají......pozoooor......a běží se!

Jenže v tom rána.

Tak se otočím a Jimmy leží na silnici před autem, které ho zrovna srazilo. Kdyby jen běžel o trochu rychleji, pomyslela jsem si. Dostala jsem obrovitánský strach, že to auto přejede i mě a do toho Jimmy brečel. Tak mě napadlo, že uteču, aby mě nedostalo a aby jsem neslyšela ten hrozívý pláč.

A tak utíkám......běžím......a běžím.......ocitám se nevím kde, kolem louka, domy, ale já je neznám, zoufám....:(

Dva dny uplynuly jako voda, jsem žíznivá a hladová a nevím kudy kam. Je pondělí a jsem u kolejí, neznám je. Kdosi pro mě sahá, já už se nebráním, jsem slabá.........Někam mě vezou. Už jsem tam, v útulku. Je tu spouta pejsků velkých i malých a štěkají. Dávají mě do kotce ke dvoum z nich:(.

Jak už víte, nemám moc ráda jiné pejsky a jsem hodně plachá a bojácná. Je mi smutno, stýská se mi po páníčkách. Co asi dělají?? Myslí na mě?? A co když na mě zapomněli?? aaaach jo:(.

A je tu další den, dostávám očkovací injekci a paní doktorka mě prohlíží, cítím se zesláblá:(, už chci domů, prosím!

Uplynul ještě den a pak další.........a byl čtvrtek.

V tom kohosi vidím. Jsou to oni?? Nejsou to oni?? JSOU TO ONI!!!JUPÍÍÍÍÍ!!! A JDEME DOMŮŮŮ. Jak já jsem štastná a mí páníčkové taky, tak přeci jenom na mě nezapomněli:).

A musím se vám pochlubit, protože mi v tom útulku sebrali obojek, tak jsem dostala novej pěknej se žlutým šátečkem (vám sem dám fotku, abyste mě viděli, jak mi to sluší:D).

A teď už spinkám, zahrabaná a spokojená v postýlce. Tak nakonec vše dobře skončilo:). Dobrou noc:).

PS: Jimmy je v pořádku, je sice po operaci, ale bude dobrej. A já už se těším, až zas budem závodit, ale tentokrát už dáme pozor na auta!!!